Je to období, kdy si po celoročním plynutí dovolím dělat věci jinak, kdy si dovolím zpomalit, zastavit se a "dělat nic". Letos, ještě o trošku více než v minulých letech, si uvědomuji důležitost této části roku. Dovoluji si konečně se nadechnout, konečně roztáhnout křídla a upustit hladinu stresu. A uvědomuji si, že si tuto volnost a svobodu chci vzít i do další části roku. Vede mě to k zamyšlení, proč si tyto malé drobnosti nedopřávám pravidelně? V průběhu celého roku?

Proč máme často pocit, že uvolnit se, dopřát si a pořádně se opečovat můžeme jen několik dní v roce?
Cítím, že od dětských let máme léto spojené s koncem povinností, s vydechnutím, možná s určitou bezstarostností. Celý rok jsme chodili do školy, mnozí z nás to nesnášeli a prázdniny pro ně byly vysvobozením. A myslím, že stejně tak to je i s prací. Máme-li svou práci rádi, tak dovolená pro nás zdaleka nemusí být vysvobozením. Ale možná čas oddechu, prostor pro "nic dělání".

Teď před koncem školního roku bychom vás chtěli pozvat k zamyšlení nad tím, co to vlastně znamená DOVOLIT SI? A čím je dovolená jiná než běžné dny? A proč to, co se děje o dovolené se neděje jindy? Posledních 14 dnů v červnu se tomuto tématu budeme v naší FB skupině Žiju dobře věnovat z různých úhlů pohledu. Celé toto téma uzavřeme 30. června v podvečer na osobním setkání v HELEN, přidáte se? Téma bude jak si NE-užít dovolenou?

Proč se z dovolené mnohdy vracíme více unavení?
Z našeho pohledu je období dovolené často takovým vnějším motivátorem k životní změně. Je to velmi častý „důvod", se kterým lidé přichází v průběhu zimy a jara do poradny a chtějí se sebou „něco udělat", protože v létě chtějí obléct plavky a cítit se v nich dobře. Při práci s klienty se snažíme tuto vnější motivaci „přetavit" do motivace vnitřní, dlouhodobé, protože pak teprve můžeme dojít ke skutečné změně.

Velmi často se setkáváme s tím, že klienti půl roku dřou (počítají kalorie, cvičí, baští kupu zeleniny atd.) a jak přijde dovolená, tak najednou vypnou, konečně přichází ono, teď si to zasloužím, teď si to přeci můžu DOVOLIT. A skočí do velkého víření přejídání, popíjení alkoholu.. Vnímají, že tak dlouho si odpírali spoustu věcí a teď si to konečně zaslouží, že makali a že teď se mohou dovolovat. Známe to asi všichni, takové to rčení: Bez práce nejsou koláče. A když toto víření trvá příliš dlouho, tak všechno to snažení pomalu přestává, mizí a motivace se ztrácí. A naše fyzické tělo se vrací tam, kde bylo. Jenže právě tyto výkyvy váhy nahoru a dolů našemu tělu vadí, škodí mu dokonce víc, než kdyby celý rok zůstala váha trošku vyšší, než je např. doporučováno. A co po tomto výkyvu naše duše? Tady vnímám, že je třeba tolik netlačit, nenechat se vnějším světem dotlačit do toho, že musím na sobě něco měnit, protože pokud to nejde ze mě samé, tak to nevydrží.

Jak jsme psali v článku v lednu, nejdřív je dobré prozkoumat, co opravdu chci změnit a proč tu změnu chci. V ideálním případě "dělat NIC". A když zjistím ano, chci změnu, tak začít po malých krocích měnit své zvyky a návyky, pomalu s lehkostí, tak aby nový zvyk/návyk měl své místo v životě. Bez tlaku vnějšího, ale i vnitřního, si najednou mohu dovolit nebýt dokonalá, dokonce i na té vysněné dovolené. Mohu si dovolit jít svou vlastní cestou, s laskavostí k sobě samé. A pak můžeme mít dovolenou každý den ????.